Classic Motocross CZ

Classic Motocross: Žlutava - report od Radka Nováka

31.7.2018 12:44 | Michal Janoušek

Už je to docela dost dávno, kdy spolek nadšenců vzal na svá bedra úkol v pravdě nelehký, tedy zrodit v naší krásné zemi motokrosový šampionát pro jezdce a strojky, které tak nějak už vyšly z módy. A když jsme docela dost lidí přesvědčili, že naše myšlenka má smysl, že Honda CR 1984 či vzduchem chlazená Husqvarna není jen do muzea nebo šrotu, věděli jsme, že ten náš ansámbl musíme ukazovat celé zemi, asi tak jako jezdil Matěj Kopecký s loutkovým divadlem. A postupem doby jsme si vytvořili celkem slušné portfolio přátel v různých koutech naší země a závodili už skoro ve všech krajích. Jen ta Morava nám nějak zatím nešla. Taky jsme to patřičně od některých účastníků šampionátu slýchávali... 

             To takhle jednou na závodech za mnou přišel Ríša Švaral (pro neznalé KAMK Trutnov), že ví o super trati na Moravě a že by to fakt chtělo se s nimi domluvit a jet taky tam. Dal mě telefon a popřál štěstí. Slovo dalo slovo a delegace činovníků Classic Motocross tedy vyrazila na inšpekci. Jak to dopadlo, o tom už jsme psali v zimě. Nicméně žlutavští nenechali nic náhodě a na závody do Ostrova vyslali delegaci, aby viděli na živo, jak to děláme. Tehdy jsem jejich vzájemné pohledy, kývání a strohé věty : "tož to dáme, tož to není problém" moc nechápal. 

              Termín nic moc, polovina prázdnin, celá republika vysychá. Navíc pár naších matadorů si léčí bebíčka a šrámy z předchozích bitev. No uvidíme... Poměrně dost se nás sešlo na pokoseném poli vedle trati už v pátek v podvečer. Lokální občerstvovací buňka už dávno nabízela širokou škálu pro hladové i žíznivé, předem dovezená buňka s toaletami stála vyvoněná na místě, trať absolutně (snad ve vodováze ???) srovnaná, naoraná a prolitá vodou (počet cisteren se večerem zvyšoval), vykolíkované zóny pro diváky a dva kluci ještě natírali startovní zařízení... A se soumrakem kluci s láhví a kalíšky obešli všechny účastníky, protože se patří přivítat hosty. 

             Ráno bylo jiskřivé a už časně mnozí jezdci obdivně obzírali kolbiště a tak ledva jsme všechny účastníky rozstrkali do kategorií, vyrazili Eva a superEva koštnout žlutavskou rokli. "ty vole, je to rychlý jak prase, ale parádní" sdělil mě Michal Janoušek, hned jak slezl ze své zablácené CR 250. A se stejným výrazem se z tréninků vraceli všichni ostatní bez rozdílu. Pauzy mezi rozjížďkami divákům krátil lokální Ari Vatanen s povozem Can-Am. Jel s tím tak ukrutně, že některým divákům pohled na jeho show vháněl zelenou barvu na obličej. Poledne navíc velmi hojné divácké kulise zpestřil náš Luboš Pecháček svojí skvělou komentovanou výstavou motocyklů některých naších jezdců. Vybral motorku z každé kategorie a divákům předvedl vývoj a evoluci motokrosových speciálů. Sklidil velmi bouřlivý potlesk. Pana Halma jsme uklidnili, že dnes tu parašutisté skákat nebudou (náš patron nemá na místní trať dobré vzpomínky)... 

            Ve 13 hodin se začalo závodit. Snad jen ta burcující elektronická melodie co hráli v Teutschentahlu chyběla. Možná... Start kolem gum, ne na lavici, trap dolu do údolí, pak pravá o 180, odskok a 3, 4 plnej do kopce, tam kolem břízek vracák a hup dolu do údolí... Jindy by mělo následovat popisování jednotlivých kategorií a nástin výsledků. Ale to ať si každý najde. Všichni drtili co jim síly stačily, každý ze sebe vydal co mohl. Ale pokaždé těch několik minut úporného vypětí, soustředění a fyzické námahy namaloval na umouněné tváře jezdců úsměv. Bylo to prostě velkolepé. Jak je možné že se to nerozbilo, nebyly koleje a neprášilo se ? 

            O nejsilnější okamžik celého dne se postaral Petr Kašše. Smolařem dneška se stala Jana Antošová, kterou přivezli na vozíku i s motorkou z dolní partie trati pro poruchu zapalování. Jiný zapůjčený motocykl jí zemřel na startu !!! A Petr, který měl svůj ansámbl přímo proti startu hbitě natočil svého dvoulaufa a křehkou dívenku na něj okamžitě posadil. Kolegové jezdci na Janu počkali na žebříku. Škoda, že pospíchal domů, protože neslyšel ten bouřlivý potlesk mnoha lidí, kteří mu tím vzdávali hold na konci vyhlášení vítězů. Speciální cenu má u Janičky schovanou. Petře - máš náš obdiv. 

            A protože poháry byly nachystány, výsledky spočteny, nebránilo nic, aby se Zděnek Házdra ujal své role konferenciéra a ceremoniáře. Najal si k tomu půvabnou asistentku a jeho průpovídky byly dokonalé. Závěr  Zděnda po dohodě s místním DJ ozdobil songem Helenky Vondráčkové o dlouhé noci, neboť nás zde zůstalo relativně dost oproti jiným závodům. Možná protože to mnozí měli domů trošku z ruky, podlehli svodům oroseného Radegastu a zůstali do neděle.  Nebo možná protože se jim prostě nechtělo odjet ? 

            Všichni, jak jsme tam byli, komukoli odpřísáhneme, že jsme zažili něco velkolepého, úžasného, fantastického, krásného a dokonalého. Díky Michale, Radime, Zlaťáku, Jardo, a vy všichni ostatní... To co děláte, děláte fantasticky, ale jací jste a jak jste naše pojízdné muzeum přijali, bylo něco neskutečného. A vy ostatní, až někoho, kdo tady s námi byl, uvidíte, že nepřítomně čumí do dáli, nerušte ho. On nelelkuje, on vzpomíná na závody ve Žlutavě ...