Classic Motocross CZ

Classic Motocross DE, Teutschenthal

19.7.2017 21:31 | Ivana Roučková

Byl mrazivý začátek prosince, kdy Classic Motocross CZ uspořádal vyhlášení závodů za rok 2016. A protože uvnitř restaurace byla nálada více než jiskrná, zavolal si mě náš pravidelný účastník a kamarád Helge Mühlig, co bychom tomu řekli, udělat jeden takový závod u nich. Jasně, super, ale „kde“ u Vás ?  No co tam dělá brácha ředitele, v Teutschenthalu. Cože ?? Kde že to brácha šéfuje ?  No v Teutschenthalu, tam co se jezdí Mistrovství Světa ! Ta informace byla až neskutečná, Zdenda Hazdra, co to tam s nim právě upekl se jen culil. Tak co , jdeme do toho ? Zkusíme to ? A kdy by se to hodilo ? Abych Vám nezasáhnul do kalendáře. No hele, hodilo by se to tak nějak v půlce července. OK, jdu volat bráchovi. A tak se tedy 10.prosince v Chrástu u Chrudimi zrodila myšlenka… A už to šlo jak po drátkách. Webový stránky, propagace, informace, časový rozvrh, pozvánky pro čestné hosty, informace o trati, pecka… Hele, ono to asi teda opravdu toho 15.července v tom Německu fakt  bude. A taky že bylo....

  Už od čtvrtka se depo začalo plnit nedočkavci, většinou tedy důchodového věku, většina účastníků však začal najíždět až v pátek odpoledne. A najíždělo to až do sobotního rána, kdy na přejímce stálo dalších více jak 20 motocyklů. A když z místního rozhlasu kohout zakokrhal (měl jsem amplion asi 2m od hlavy, takže to vím dost dobře) tak místní hlasitý hlasatel inzeroval informaci, že už více jak 180 jezdců je přihlášeno včera. Takže na první akci hned přes 200 motorek ? No tak to bude něco … A protože jsme se na závody připravovali předchozí večer důsledně, některým se hned v 8:30 na seznamovák moc nechtělo. Mnohým rovněž dělal hluboké rýhy na čele déšť, který kamarádsky ťukal do střech obytňáků celou noc.               

  A to už se rozlehlým depem rozburácely výfuky těch nejstarších motocyklů. Kategorie byly vypsány následovně : Classic – tj.od pravěku až po rok tak nějak 74 – 75, nízký zdvihy, tlumiče na stojáka, ve 4 věkových kategoriích – do 50, do 60, do 66 a nad. Twinshock do a nad 50 a Evo, tedy motocykly do roku 1990 taky do 50 a nad 50. Seznamováky se odjely společně, pak následoval krátký besprechung od ředitele závodiště. Tento náš vedoucí výpravy, tedy Zdenda Hazdra následně odvyložil našim jezdcům v našem společném sektoru parkoviště. Při této naší české rozpravě došlo k poměrně kuriozní situaci, kdy se mezi nás zamotal Jan Geboers, Eric prej nemohl přijet, tak s továrním teamem Suzuki poslali jeho. Tak že se prej podívá, jak to těm našim půjde a kdyžtak si někoho od nás na příští rok draftují. Ujistili jsme ho, že takový přestup pro ně určitě nebude levná záležitost. A tak se s námi a naším patronem, panem Halmem vyfotil. Popřáli jsme si navzájem hodně štěstí a jelo se ostře měřeně trénovat.

Trasa nádherně srovnaná, naoraná na měkko, prej tak akorát, na 15cm. Po blátě a kalužích z rána ani památky. Prostě to tu ty kluci německý opravdu umí, všechna čest. Vymyslete si jakoukoli motokrosovou lahůdku a ta tu byla. Skoky bezpečný, žádný nabroušeniny, zatáčky přehledný, výjezdy, sjezdy, esíčka, odklopený zatáčky, utažený nebo dlouhý oblouky, prostě všechno. A už se zvolna plnily i protilehlé tribuny, protože skutečně bylo na co se koukat. A už je tu krátká pauza na oběd, jezdci si oblíkají parádní dresy a první skupina Classic do a nad 50 se řadí na žebřík. Tyto dvě kategorie ovládli bezkonkurenčně naši reprezentanti Říha a Mitvalský, divákům předvedli nádhernou show v obou rozjížďkách. Za nimi v uctivé vzdálenosti drtil osamocen svou BSA Švýcar Danni Nüssli, za ním bojovali další naši reprezentanti se zbytkem světa. V kategorii Classic nad 60 a nad 66 let někdo asi zapomněl říct jezdci Jandovi, že by měl na ostatní trošku počkat a neutrhnout se hned v prvním kole o 200m od zbytku startovního pole. To udělal hned dvakrát. Slávek Branda se propracovával polem jezdců za ním, ale ani jednou ho už nedostihl. Následovalo pole jezdců na dvou i 4 dobých strojích z Holandska, Dánska, Německa. Mezi nimi si své místo na slunci ovšem statečně našli další naši borci, Roučka, Vosecký, Vrchota, Kašše a Krejčík. Inu závodilo se jak o život.  

  V kategorii twinshock jsme bohužel neměli tak horká želízka v ohni, ale Jirka Kašpárek i Zdenda Házdra statečně bojovali o každé místo v poli. Smolařem nejsmůlovatějším obou rozjížděk twinshock nad 50 byl náš kamarád a otec této myšlenky, Helge Mühlig, který si vzal s sebou dvě Suzuki, u první mu odešla převodovka v první rozjíždce a ve druhé se druhý motocykl pro jistotu zastavil úplně.  Ale byly zde vidět skutečné skvosty. Přes záplavu motocyklů Maico, bylo vidět Yamahy HL, Suzuki, Hondy ,sem tam nějaká zetka a dokonce i značky jako Kramer a Puch.

  Kategorie Evo byla rovněž lahůdkou jak pro oko diváka tak i pro startující účastníky. Motocykly všech možných značek a objemů, krásně zachovalé či renovované stroje, jezdci v dobových dresech, v barvičkách moderních v těch letech. Z našich jezdců nejde nezmínit. Husaberg, Cagiva, KTM, Husqvarna, Maico, čtveřice japonských výrobců, prostě všechno, co v letech své produkce něco znamenalo. Ve starší kategorii jsme měli dva zástupce, nestora Jirku Hanuše a Petra Tůmu. V kategorii do 50 roků stáří jezce ovšem hned 12 bojovníků. Výborný závod předvedl Tomáš Kotiza, který se v obou rozjížďkách pohyboval od 4 do 7 místa ale nakonec v celkovém součtu klasifikován až 13. Radek Plavecký s Romanem Potenským přijeli celkově 7 a 8, ale obdiv patří beze sporu všem, kdo se přijeli pochlubit svým motocyklem a zápolit s ostatními nadšenci pro staré motorky.             

  A když motory závodních motocyklů dob minulých utichly pro ten den už nadobro, jezdci ze sebe smyli prach, pot a špínu, jenž nachytali během svého urputného klání, byl čas na to, aby na podium světového formátu nastoupila eskadra reprezentantů dnešního závodu aby dekorovali 5 nejrychlejších jezdců dneška. Mikrofonu se na začátek ceremoniálu ujal Zděnek Hazdra a v česko-německé simultánní řeči odkomentoval  kategorie Classic , kdy se „kde domov můj“ hrálo hned 3 po sobě. A není ostudou přiznat, že mnohým se draly do očí slzy dojetí. Vždyť kolikrát v životě se člověku podaří zvítězit na závodu takového formátu, s takovými soupeři…  Na podium při vyhlášení třídy +50 přemluvili pana Halma, aby se spolu s vítězem postavil na nejvyšší stupínek. Jezdec kdysi světového formátu, dodnes dobře známá i mezi zahraničními jezdci, člověk, který se při našich závodech obvykle pohybuje v depu a radí všem co jedou, že musí prostě přidat a nevymlouvat se. Je krásný, vidět jeho veselé oči, jak se v nich zase rozhořívají plameny bývalých bitev na motocyklovém poli. Je nám velikou ctí, že s námi jezdí. Díky.

  Komentátor ukončil vysílání české hymny a komentování v českém jazyce, protože další kategorie už patřily jiným zemím.  Ale všichni svorně aplaudovali všem dekorovaným až do úplného konce. A ono vlastně ani tak moc nezáleželo na tom komu jakou hymnu hrají, tam se totiž sešla jedna obrovská rodina. Celý depo plný kamarádů. A pak se do pozdních nočních nebo spíš brzkých ranních hodin o všem svorně v jazyce esperanto diskutovalo.

  A my, co jsme u toho byli, si doteď telefonujeme a navzájem se ujišťujeme, že se nám to nezdálo, že to co jsme prožili, bylo skutečné, opravdové. Ale neuvěřitelné …  Díky kluci Mühligové, díky všem co jste mávali práporama, díky všem zdravotníkům, díky všem co jsme tam byli. Protože bez nás bychom to nezažili. Tak snad zase za rok…

 

 

Classic Motocross

Radek Novák